Jak jsem k učení o přírodě v přírodě přišla.
Bylo nebylo před 4 lety... Ač to zní trochu pohádkově, pohádka to není, ale dobrý konec to přeci jen má. Na stopu Lesa ve škole a Učíme se venku mě přivedla moje mentorka Dita Nastoupilová. Dita u nás na škole dělala mentorku pro víc kolegyň.
Chvilku trvalo, než přišla na to, že svoji třídu pořád tahám ven a chystám si sama materiály a jsem z toho někdy docela unavená. "Eliško, víš že existuje program Les ve škole?" řekla mi po jedné hospitaci. Neměla jsem tušení, ale to se rychle změnilo. Pan ředitel souhlasil, školu jsme zaregistrovali do programu LES VE ŠKOLE a poprvé jsem prošla metodické příručky a začala si stahovat materiály. Bylo pro mě velmi osvobozující zjistit, že nejsem sama a že nemusím všechno sama vymýšlet. Že mohu dokonce vybírat a upravovat si vše k obrazu svému. První rok to bylo všechno tak trochu jako z rychlíku. A metodika pro mě nijak důležitá nebyla. Hlavně jsem si z publikací tahala různé inspirace. Ve třetí třídě přišel Covid a tak jsem děti ven posílala na dálku, hlavně aby byly venku.
Protože u nás učíme vždy 1.-3. třídu čekali na mě před druhou vlnou noví prvňáčci. A musím říci, že jsem si to tentokrát opravdu užila i přes covidové přestávky. Protože v metodice pro první třídu dělají děti průvodce ponožkám, vrhli jsme se do ponožkového dobrodružství po hlavě. Divadlo s ponožkami mělo takový úspěch, že se hrálo i o přestávkách, ponožky dětem na rukou ožívaly každou volnou chvilku. Hledali jsme listy, počítali, běhali, tvořili, četli i psali jsme s nimi celý rok. Některé děti nosí své ponožkové přátele do lesa dodnes. Na konci první třídy, ale přišlo něco, co jsem nečekala. Děti, jejichž sourozenci byli v mém předchozím trojročí, přišli s tím, že by chtěly prožít rok s Dubánky, jako jejich sourozenci. To mě samozřejmě dojalo a souhlasila jsem. Kdo by neznal Dubánky doporučuji se podívat na www.dubánci.cz . Dubánci mají vlastní svět, vlastní knihu, my máme svého "plyšového" Dubánka a děti s ním píší Dubánčí deník. Děti se okouzleně vrhly do úkolů s Dubánky. Z metodiky jsem si vybrala aktivity, skřítkům ponechala epizodní role. Při přípravách jsem narazila na úžasné plakáty a hned je využila na čtenářskou dílnu o stromech. Děti to neuvěřitelně bavilo a já si říkala, škoda, že takto zpracovaných stromů není víc.... Není víc...?! Tak jich prostě víc připravím. A tak jsem se pustila do kreslení, hledání informací.... Mezi tím jsme navázali na stromy zvířátka v lese. Nakonec vzniklo celkem 6 stromů. Možná zrovna vy byste je také využili, proto sdílím a doufám, že pomohu někomu na cestě ven a do lesa.
DĚKUJEME paní učitelce Elišce Rejnové ze ZŠ Amos za doplnění dalších plakátů k metodice pro druhý ročník Lexikon lesních skřítků.