Podzimní les všemi smysly v Edisoně

Loni se škola Edisona při ŽŠ Rakovského v Praze 12 zapojila do programu Les ve škole. Je to škola s Montessori prvky a děti zde nejsou rozděleny do klasických ročníků, nýbrž do trojročí.

Autor:  Kateřina Bruštíková                                                            Pro koho: 1. stupeň ZŠ

V prvním trojročí jsme se tentokrát věnovali tématu "Les všemi smysly", tedy první metodice Lesa ve škole. Do lesa jsme chodili každý měsíc na celé dopoledne. Mohli jsme si tak dovolit některé aktivity nad rámec zmíněné metodiky přidat a celý program trochu rozvolnit.

ZÁŘÍ

Naše první výprava ven byla pojata v duchu přípravném a seznamovacím. Děti se nejprve formou divadélka seznámily s učitelskými ponožkami "Levou" a "Pravou". V kruhu jsme se poté vzájemně představili a povídali si o tom, jak a na co se těšíme do lesa, případně čeho se obáváme. Svá přání děti zaškrtávaly a dokreslovaly do pracovního listu. Řeč přišla i na to, jak se v lese chovat. Co se smí a na co si dát naopak pozor! Nejdřív každý sám a pak společně jsme dali dohromady ponožkové desatero pravidel našich výletů do lesa. Jak se do lesa obléct? Jakou si vzít svačinu? To byly otázky do pranice! Teorie by nám šla, praxe, jak se později ukázalo, byla o něco horší. Nicméně děti se lepšily s každou výpravou!

Udržet děti u lesních pracovních listů ke konci výpravy nebylo snadné! Nicméně pracovních listů z Lesa ve škole prakticky za celý rok nepřibylo, uff! Děti přece jen lákalo spíše běhání a akrobacie přes potok a stavění mostu, nesoucího název "Edisona bridge"!

Ve škole si děti založily a ilustrovaly své lesní deníky, do kterých všechny pracovní listy vložily. Forma lesních deníků byla velmi jednoduchá. Plastový rychlovazač ve formátu A4 úplně postačil.

Výzva do příště byla jasná! Vyrobit ponožky na lesní výpravy a založit třídní krabici, coby lapač lesních zážitků.

ŘÍJEN

V říjnu nás šlo do lesa víc. Kromě průvodců a dětí se s námi na výpravu vydaly i ponožky. A že to některým opravdu slušelo! Takže ponožky, seznamte se!

Rozhodli jsme se využít krásného slunečného počasí a poznat smysly co se dá. No jo, ale co to vlastně ty smysly jsou? Sluch! Zrak! Chuť! Čich! Hmat!, volaly děti a na výklad tedy ani moc nedošlo! Naše smysly jsme si jen teoreticky procvičili pomocí slalomu s úkolem. Na jedné hromadě byly dětem k dispozici kartičky představující různé situace, např. člověk hledící do dalekohledu, dítě jí špagety, žena čichá ke květině, ruka hladící kočku apod. Děti měly za úkol vybrat si jednu nebo více z karet, proběhnout s ní slalom a vhodit kartičku do jedné z pěti mističek, buď pro zrak (oko), čich (nos), sluch (ucho), hmat (ruka) nebo chuť (jazyk).

Pak už se naše výprava vyvíjela řekněme více plodně. Kdy jindy, než v říjnu se totiž vydat do lesa na sběr plodů? Našli jsme toho opravdu mnoho od kaštanů, žaludů a jablíček až přes brslen evropský. Vše jsme si nakonec krásně vyskládali na zem, abychom se jaksepatří pokochali vším, co nám příroda nabídla.

Další smysluplné učení jsme zaměřili na chuť. Já si tedy troufnu na kde co, ale žaludy ani kaštany jsem děti ochutnávat nenutila. Místo toho děti po slepu ochutnávaly plody donesené z domova. A hned se poznalo, kdo baští ovoce a zeleninku a komu se jen z té představy zježí chlupy na těle! Výstup z projektu musí být, že. Úkolem dětí tedy bylo zapamatovat si co nejvíce věcí, které ochutnaly a nakreslit a napsat je na papír.

Jak se asi cítí stromeček, kterému někdo otrhává lístečky? Nebo panička honící svého pejska po lese? Nebo zajíc, který je tím psem honěn? Tyto i další inscenace jsme si zkusily prožít při hře "Výlet do lesa". V kruhu jsme si pak o svých prožitcích popovídali a vyvodili další z pravidel, kterých bychom se měli při výpravách do lesa držet.

Listy plné barev, plody plné barev, barvy byly opravdu všude. Dalším úkolem tedy bylo nasbírat co největší množství barev v okolí a vyskládat je na barevnou podzimní paletu.

Hmat jsme chtěli nechat až na jindy, ale někteří prostě nevydrželi a jali se objímat stromy až vysoko ve větvích.

Po cestě zpět do školy jsme vtírali do papírové paletky všechny barvy podzimu, které jsme našli. A nebylo jich málo. Schválně, jak to bude v zimě.

LISTOPAD

Tak a teď už opravdu vážně. Máme přece nějaké plány sepsané v metodice Lesa ve škole, ne? Hlavním cílem naší listopadové mise bylo tedy vyfotit fototrojice. No, a proč, troškařit. Raději jsme vytvořili hned fotopětice. Také jsme si zahráli hru "Vidět a nebýt viděn". A postavili jsme domečky pro ponožky.

Děti uvážily, že v potoce je zkrátka napadáno moc listí, a že se musí vyčistit.

Venku chutná nejlépe. Někteří však místo svačiny trénovali své akrobatické dovednosti.

Mezi námi byly i ponožky, co se rády předvádí, a tak jsme jim udělali malý foto koutek.

Na konci lekce jsme v lese našli hned dva poklady. V jednom byla "kukátka" z ruliček od toaletního papíru. Některé z dětí si je hned vyzdobily. Druhým pokladem byla záhadná kulička na listu od dubu. Duběnku jsme si vzali do třídy na pozorování.

Tak nashledanou! A ozveme se zase v zimě!

Vymyslela a sepsala Kateřina Bruštíková, která je také spoluautorku programu JDĚTE VEN.