Komu se nelení, tomu...roste lesík

Křížem krážem nizozemskými lesíky aneb jak jsme pro vás objevovali tajemství Školních lesíků do kapsy. 

Vysadili jsme letos první Školní les do kapsy v České republice. Jak bude asi vypadat za pár let? Jak poroste? Vybrali jsme dobře druhy? A další otázky nás napadají při pohledu na něj. Právě proto jsme využili podpory firmy Dedoles a ČEPS a vyrazili jsme se podívat do Nizozemska, kde podobné lesíky sázejí. Využívají stejnou metodiku sázení Tiny Forest už od roku 2015. Vyrazte s námi objevit tajemství lesíků v Nizozemsku.

První lesík jako pokus

Tady už to musí někde být. Blížíme se k prvnímu lesíku vysazenému v Nizozemsku před sedmi lety. Je to napínavé, jak asi bude velký, jak ho poznáme? Jdeme kolem silnice lemované rozkvetlými lučními pásy plnými kopretin a najednou... Ano, je to on, Honza poznává místo, kde byl před pěti lety, lesík už tolik ne, protože od té doby hodně vyrostl.

Lesík v Zaandamu, kterým to v Nizozemsku pro organizaci IVN (podobné jako u nás organizace Český svaz ochránců přírody) se sázením lesíků začalo, je dneska hodně neprůstupný a vypadá to, že se moc nevyužívá. Jak to s ním vlastně je, jsme se zeptali Daana Bleichrodt, výsadbového manažera, který to všechno rozjel.

"Byl to náš první pokus, a když říkám pokus, tak to tak opravdu myslím. Nevěděli jsme toho tehdy o vysazování a růstu Tiny Forest v Nizozemsku moc. Navíc jsme tento lesík sázeli bez spolupráce se školou a okolní komunitou. Proto jste si všimli toho, že není moc udržovaný a ani využívaný. Nedaří se nám vlastně navázat spolupráci zpětně, proto už všechny další lesíky začínali právě domluvami s obcemi a školami."

Nadšená dobrovolnice lesíků v Uithoorn

Zajímá nás, jak vypadají lesíky vysazené později, které už jsou využívané. Vyrážíme za nimi plni očekávání do okolí Amsterodamu a Utrechtu. Hned tři lesíky mají v Uithoorn, městě srovnatelném počtem obyvatel třeba s naším Pískem. Tomu nejstaršímu jsou tři roky.

A už parkujeme nedaleko domu, kde na nás čeká krajinný architekt Jonkers Gert, a vede nás na návštěvu architektky Willeke Rotteveel, dobrovolnice, která se o zdejší tři lesíky a jejich využívání stará. Spolu s ní nás vítá i její pes.

Willeke pomáhá se vzděláváním dětí v lesíkách. Vysvětluje nám, jak je důležité navázat osobní vztahy s učiteli a nadchnout je pro věc. "Teď jdu třeba jen kolem školy a zajdu na kafe. Popovídáme si a při tom si domluvím návštěvu a výuku pro děti. Obvykle připravuju výuku v lesíkách pro 20-30 dětí a 5 dospělých sedmkrát do roka. A postupně se i učitelé odvažují vyrážet s dětmi do lesíků a využívat je ve výuce. Mají k tomu moji podporu a samozřejmě připravené lekce a pomůcky od IVN."

Willeke nás nadchla svým zápalem pro věc. "Pro mě jsou Tiny Forest jako moje zahrada," říká a ukazuje nám, co všechno při výuce v lesíkách využívá.

Z rozhovoru s ní je nám jasné, že podobní lidé jsou pro myšlenku Tiny Forest požehnáním. Vypráví o tom, jak se jí postupně podařilo zapojit do péče o lesík i sousedy, kteří se postupně přidávali ke školním dětem, když bylo potřeba třeba vyplít cestičky nebo upravit sezení pro děti. Zároveň říká, že právě děti jsou ty, díky kterým se jí daří ostatní oslovovat: "Děti jsou klíček k navazování spolupráce s ostatními. Všichni chtějí, aby to měly děti u školy hezké, aby se měly kde učit, takže nakonec přiloží ruku k dílu nebo pomohou i jinak."

Objevování lesíků, které se opravdu využívají

Ale teď už se od povídání doma přesouváme ven, na obhlídku lesíků. Za chvíli už mezi řadovými domky a bytovými domy vidíme první z nich. Už z dálky poznáváme dřevěný plot, stejný jako u lesíka v Zaandamu, přes něj už trochu do šířky přerůstají větve stromků. Zatím ještě menších, ale na to, že jsou tu jen tři roky, tak už pěkně vystrkují růžky. Asi jim svědčí zdejší podnebí.

Lesík stojí mimo pozemek školy a je volně přístupný pro všechny. Prolézáme ho skrz na skrz. Obdivujeme posezení z kmenů obsypané pískem, aby to tolik nezarůstalo a noříme se do nitra lesíka. Břízy, vrby, růže, bezy, jilmy, hlohy, kaliny, babyky...

Větve kam se podíváš. Ale cestičky vysypané štěpkou nás spletitým lesíkem vyvedou na jeho druhý konec, kde na nás už čeká Gert, který při plánování a výsadbě a pomáhá.

"Myšlenka vysadit les u školy mi přijde moc hezká. Sám plánuji sázet teď mnohem větší les. Bude spojovat území několik km vzdálené a vytvoří jakýsi koridor, ale tyhle výukové lesíky mají svoji velkou hodnotu. Druhové složení je u všech přibližně stejné. Trochu jsem skeptický k množství vysazovaných vrb a hustotě výsadby, ale jejich hlavní roli vidím právě ve vzdělávání a výchově dětí. Vztah, který si díky nim k lesu a stromům děti mohou vybudovat, je k nezaplacení."

Společně procházíme i zbylé dva lesíky, které jsou o něco mladší, ale taky hezky rostou. Nacházíme i houby, zatím jen hnojník, zřejmě sem přišel se štěpkou, ale časem jich bude určitě víc.

Proč lesíky nejsou na školním pozemku

Všechny tři lesíky jsou u školy, ale nejsou na školním pozemku. Zajímá nás, proč to tak je. "Snažíme se využívat lesík i k propojení místních lidí a školy, a proto jsou lesíky přístupné všem, a proto jsou také na pozemcích města. Obecně u všech lesíků v Holandsku probíhají domluvy s městem, obyvatelé a školy vytipovávají místa, kde by se lesík hodil a my pak spolu s městem vybíráme místa, kde je možné je vysadit a kde jsou blízko školy. Nakonec se podepisuje smlouva mezi městem, IVN a školou, kdy město vlastně pronajme pozemek škole na 10 let (déle to nejde). Součástí školy je i rozdělení kompetencí při spravování a péči o lesík. No a pak už se sází," vysvětluje nám proces plánování Gert.

Willeke se s námi ještě dělí o svoji zkušenost s využíváním lesíků k výuce a akcím pro veřejnost: "Mám tu zkušenost, že první dva roky po výsadbě jsou všichni nadšení a pořádají u lesíků různé akce. Po dvou letech ale vím, že musím trochu víc ve škole intervenovat a motivovat je, aby v tom pokračovali. Je to jasné, že se to trochu okouká, ale ve škole jsou pořád nové a nové děti, takže má smysl v tom pokračovat."

Lesík u lesa, to není zvykem

Loučíme se jen neradi, ale těšíme se, co nás čeká dál. Jen několik kilometrů odtud, v Zegersloot, na nás už totiž čeká Anouk Otto, lektorka IVN. A už vidíme velkou krabici s pomůckami, kterou měla i Willeke a kterou si mohou školy zakoupit. Trochu se pronese, ale stojí to za to.

Neseme ji do nedalekého lesíka, kolem něhož je překvapivě velký les. A tak nás zajímá, proč, když myšlenka lesíků je spíš "přinést přírodu" do míst, kde je jí nedostatek. "Lesík tady jsme vysadili na místě starého opuštěného hřiště. Je tu oblast, kam chodí hodně lidí a škol na výuku, nabízejí se tu různé enviro aktivity, a tak jsme toho využili a máme ho tak trochu jako ukázkový a taky v něm probíhá vzdělávání pedagogů," vysvětluje Anouk.

Nepřekvapilo nás jen místo, ale taky velikost, tedy vzrůst lesíka. Je jen dva roky starý, ale nečekaně vysoký.

Zkoušíme si něco z aktivit pro učitele a děti. My to máme navíc s výukou holandských názvů stromů.

Povídáním si s Anouk končí náš první den inspirace nizozemskými lesíky, ale už se těšíme na další, kdy vyrážíme směr Utrecht.

Utrechtským lesíkům to sluší i v dešti

Ráno vypadá sice slunečné, ale předpověď nevěští nic dobrého. Ale i přes slibovaný déšť vyrážíme. V Utrechtu na nás čeká Daan a další tři lesíky v okolí, to si nemůžeme nechat ujít. S vysokým a sympatickým Daanem se potkáváme v komunitním centru. Vřele nás vítá a při nalévání čaje už vypráví svoje zkušenosti s lesíky: "Pořád se máme co učit. Koukáme se na to, jak se starším lesíkům daří, co potřebují a podle toho plánujeme nové. Navíc i ve světě probíhá vývoj metodiky sázení Tiny Forest, a tak i my zkoušíme nové druhy, jiné složení nebo rozmístění stromů. Každý lesík je originál."

Už z dálky je vidět, že první z nich opravdu žije dětmi. Asi to bude jeho polohou mezi školou a komunitním centrem. Jsou tu hračky, udělané prolézačky a tunely a je vidět, že cestičky jsou hodně používané. Lesík je menší než ty, co jsme zatím viděli, ale to mu neubírá na atraktivnosti. Je vysazený na navážce, a tak je trochu jako na valu, za ním je udělaný tunel z břečťanu. Láká to ke hře i nás dospělé.

Kousek dál je lesík vlastně uprostřed dětského hřiště. Trochu působí nepřístupně, ale je to jen dočasné, aby se malé stromky nepošlapaly. A ten poslední je vysazený na místě bývalého parkoviště. Povídáme si u něj a najednou vybíhají děti ze školy a už mizí v útrobách lesíka.

A Daan to komentuje s úsměvem: "Rád vidím děti, jak si samy spontánně hrají v lesíkách. Hra, vztah k přírodě a vzdělávání je to, co nás žene dopředu k dalším sázení. Máme samozřejmě taky odpůrce, kteří zpochybňují náš způsob vysazování, volbu druhů nebo hustotu sázení. Určitě mají v mnohém pravdu. Nevíme přesně, jak budou lesíky vypadat za deset let a co budou potřebovat, ale pro nás je opravdu nejcennější ten vzdělávací efekt takových projektů. Lesíky jsou plné dětí, jak vidíte a o to přece jde."

Výskot dětí kolem nás přeruší volání paní učitelky. Nikomu se nechce zpátky do třídy, ani nám se moc nechce zpátky do Prahy. Ale je čas se rozloučit a vydat se na cestu zpět k našim lesíkům, které právě plánujeme. Třeba i ty naše budou časem zdrojem inspirace a zkušeností pro jiné země.