Když se v družině zabydleli skřítci

Letošní školní rok v družině Komunitní školy Zaya jsme prožili převážně venku, mezi stromy, u vody a při zkoumání přírody. Provázel nás program Les ve škole, díky kterému se příroda kolem nás stala místem her, zážitků i nových objevů.

Všechno začalo jednoho podzimního dne, kdy děti během výpravy našly v lese tajemný dopis. Psali ho lesní skřítci, kteří se zatoulali a ztratili stránky svého Lesního lexikonu. Samozřejmě jsme se hned rozhodli, že jim pomůžeme. Postavili jsme jim domeček a čekali, co bude dál. Po celý rok pak přicházely zprávy s úkoly a hádankami.

Děti sledovaly stopy lesních obyvatel, objevovaly jejich úkryty, zkoumaly, čím se živí a postupně skládaly dohromady, jak vše v přírodě se vším souvisí. Luštili jsme hádanky, hledali ukryté zprávy, hráli divadlo a prostřednictvím her poznávali život v lese i u potoka. Sledovali jsme, jak se příroda během roku proměňuje, naslouchali jejím zvukům a učili se vnímat i to, co na první pohled zůstává skryté.

Na třídenní škole v přírodě v Říčanské hájovně jsme si vzali na pomoc i mikroskopy a lupy a poznávali nejmenší lesní a vodní obyvatele. Nechyběly ani hry, stezka odvahy, večerní program a spousta zábavy. Na závěr děti společně vytvořily velký obraz propojeného lesa, do kterého promítly vše, co během roku objevily a pochopily - aniž by si mnohdy uvědomovaly, že se učí. Jako poděkování za jejich úsilí a pomoc jim pak skřítci poslali mapu vedoucí ke sladkému pokladu.

Po návratu do školy přišel poslední dopis. Skřítci se rozhodli, že nastal čas odhalit svou podobu. Pomocí bojovky děti postupně nacházely stopy a indicie, až nakonec objevily keramické sošky svých lesních průvodců. Tím se uzavřel příběh, který nás provázel celý školní rok.

Máme radost, že se nám podařilo program Les ve škole úspěšně dokončit a získat certifikát Lesní třídy. Součástí ocenění se stala také patronace nad deseti metry čtverečními Nového pralesa pod Ještědem. Je to pro nás milá připomínka toho, že vztah k přírodě může pokračovat daleko za hranicemi našich pravidelných výprav.

Nejcennější jsou ale zážitky, které si děti odnášejí. Radost z objevování, společně strávený čas, nová přátelství i pocit, že příroda není něco vzdáleného, ale místo, kam se můžeme znovu a znovu vracet. A právě to považujeme za ten největší poklad, který jsme během roku našli.

Za tým družiny Zaya, Martina Jochová